Deník Jirky a Ondry II

Pokračování Kazachstánského deníku
4.3. 08 Úterý, Ridder city
Dneska se aklimatizujeme, trošku nás ta cesta unavila, jdeme se projet na trénink. Celkem nic moc se neděje, takže se spíš vrátím k několika zajímavým momentům.

1. Přílet na letiště Ust kamenogorsk &#8211 před halou na nás čeká asi pět pohlavárů, několik kameramanů, místní novináři a holky v krojích. Přivítá nás asi starosta, nevim moc jsem ho neposlouchal, spíš jsem si prohlížel ty jejich zlaté úsměvy. Po uvítací řeči odjíždíme s policejní eskortou do 100 km dalekého Ridder city.

2. Plati tady TENGEMA. Kurs je asi 120 Tenge za 1 dolar, takže 7,50 na koruny. Průměrný plat asi 400 dolarů, jídlo je tady tak o 10 procent levnější než u nás.

3. Přijeli jsme k mostu přes řeku. Autobusem. Normálnim autobusem pro asi 50 lidí, co váží 17 tun. Ten most je na cestě mezi dvěma ubytováními. Musí se přes něj jezdit minimálně dvakrát denně. Tím normálně velkym autobusem. Ten most není novej. Je spíš dost starej. Jako všechno tady. Ten most má nosnost 10 tun. To zarazilo i policejní eskortu, žádní tupci, tihle chlápci v uniformách. Radí se se šoférem asi 15 minut. Pak se šalomounsky rozhodujou, půjdeme pěšky, autobus to přejede prázdnej. Klaplo to.

4. Ještě k tomu mostu. Vracíme se z otevíracího ceremoniálu, autobus je narvanej lidma. Na mostě se opakovala opět známá scéna. Všichni ven a pěšky. Tentokrát s malým rozdílem. Tentokrát to přejel, když bylo všech 60 lidí na mostě. Klaplo to.

5. Před sprintem jsme přišli na snídani a nestačili jsme se divit. Poslouchej. Minimálně 150 g flák uzeného, k tomu chleba s kaviárem, žele bonbony a kakao. To nepozřel ani Ukrajinec (už dorazil, cesta mu trvala 75 hodin)

6. V lese je všechno perfektně připravený (tratě, stopy dělají v podstatě Rusové), skůtrovky skoro všude 1,5 metru, hustá síť stop, pěkný standardky.

Středa, Pátek, Sobota
Závody
To až tak zajímavé není, výsledky znáte nebo si je můžete najít. Podávali jsme vyrovnané výkony, Jirka bojoval se Švýcarama kolem dvacítky, já s ostatníma na konci první desítky. Schválně jsem jezdil takhle vzadu. Aby o to více vyznělo to druhý místo na ME. Aby bylo vidět, že to nejde samo. To se prostě samo neudělá. Tomu se prostě musí jít naproti.
Zítra jsou štafety, ale my už pojedeme domů. Ještě si zopakujeme transitní protokol v Moskvě, ale určitě to stihneme, máme tam 12 hodin pauzičku.

Další článek o zážitcích z Kazachstánu je u mlátila