30 vteřin slávy

Po dvou letech jsem se tuto neděli účastnil přespolního běhu Kolem Ostende. 9km lesem. Strašná dálka. Intervalový start dvojic pro mě nic neznamenal. Moje tempo neakceptuje nikdo stejně ani při hromaďáku. Postupně mě taky předběhli skoro všichni startující muži a dokonce i 2 veteráni, kteří šli 5 minut za mnou. Naštěstí šli ti strouchnivělci o 1 kolo míň. Ve druhém ze tří kol, kdy jsem již přecházel do indiánského běhu, mě dokonce předfuněla i zoufalá dvojice Janoušek Sopr. Nádhérné okamžiky jsem zažil v cílové rovině, kde na mě čekali hrdí synové. Kubíkovo tempo mi na posledních 300m akorát vyhovovalo.
Sotva jsem se oblík, už vyvěsovali výsledky! Ze 13 startujících jsem obsadil neuvěřitelné 3.místo! A Ondra Szabó zrovna zahuje vyhlašování. Co u výsledků v ten moment dělali ty 2 břídilové Janoušek Sopr? Mohl jsem slavně pobít až ostudně šestého Mlátila a být dnes za bronzového frajera. Kdyby ty joudové nepřišli na to, že se Osa sek o 10minut. Jenom o 10 minut. No a co?!? Co bych za to dal před 15 lety být na Ostende v chlapech 13.! Co nevyšlo teď, zkusím příští víkedndv Borčáku. A když tak na Wavokovo Hradišti. PéBé umí taky hovno počítat! Jelene, dohodneme se?