5 medailí z Orleans
Tak jsme se vrátili z Mistrovství Evropy v MTBO v Orleans.
Krátké zhodnocení – Docela dobrý. Uvítací průvod měl asi 3 kilometry – Dobrý, docela. Pak už ale byl sprint. Trať byla pěkná, mapově celkem obtížná. Celkově jsme měli na závodech dvoučetné zastoupení. Hned po sprintu už o nás ale bylo slyšet, když ho Honza vyhrál. Dobrý. O 1 vteřinu! Pěkný. I s tim, že na předsběrku nechal 20 sekund a dostával na ní 3 vteřiny. Já jsem nakonec dojel 17. po úspěšném vyjetí z mapy. Jinak se na mapě mohlo jezdit všude. To aspoň pomohlo snazšímu vyhejbání se veteránům, který měli ve stejnou dobu Mistrovství světa. Mistrovství světa stylem kdo si to zaplatí, jede. Nálada byla tedy v týmu dobrá. Ještě lepší po vyhlášení. Pořadatelé předvedli ukázkový profesionalismus, když zapomněli k medailím pořídit provázky. Nakonec se teda medaile dostávaly jako podtácky na pivo. Ještě se strhnul mezinárodní povyk potom, co nezahráli Rusce správnou hymnu. Rusové si museli zazpívat chorál. I když někteří byli rádi, že nemusí poslouchat ten sovětskej blivajz, jak řekl trenér Petr Meloun Lukavec. Pak ještě Dánové dostali rakouskou vlajku. Merde! To se teda povedlo.
Pak byl middle. Mapově také docela obtížný závod s největším převýšením. 70 metrů. Nevím, kde se to dalo nabrat v těch rovinách. A znova jsme nezůstali na suchu. Honza znova vyhrál. Huráá! O dvě a půl minuty. To se cení! Já sem dojel 12. Akorát do tuctu. Vyhlášení už proběhlo dobře, dokonce i provázky byly. Po dni volna na nás čekal long. Parametry 31 kilometrů ideálně na 20 metrů převýšení byly plochý jak runway. Bylo to lehký, rychlý a sakra sakra dlouhý. Já jsem dojel 14. Hašan skončil znovu na bedně. Sice na velké, ale 6. místo taky místo.
Pak už jenom štafety. Nejdřív ty sprintový, které byly pro naši dorosteneckou kategorii neoficiální. Jel je jenom Honza s Rózou Kuchařovou. Drželi se dlouho na předních místech, škoda že neumí razit diváckou kontrolu. Nakonec se museli oba vracet a Róze po tom spadnul ještě řetěz. Nakonec pěkný druhý místo. Závod byl ještě okořeněn jediným vážným pádem za celý šampionát. Líčené Honzovy zážitky z lesa: „Vzal jsem kolo a přeskočil jsem ji, pak jsem jenom slyšel: Dejchá! a tak sem běžel dál.“ Pak už se jely tříčlenný štafety normální. Já sem šel po Richim druhej, Honza třetí úsek. Tratě byly zase lehký. Na 11 kilometrech byly tři farsty. Bylo to napínavý. Po mohutným finiši to nakonec bylo 2. místo. Hodně dobrý. Zaslouženě jsme si užili banket. A pak už jenom 10 hodin v autě. Super!
Ondra Hasáček Hasman
