Yearly archives: 2008

Deník Jirky a Ondry

jak možná někteří víte, vyrazili jsme já (Sud) a Jirka (Mlátil) na finále SP 2008 do vzdáleného Kazachstánu. Předem musím říct, že už přípravy naší cesty nebyly úplně jednoduché, řešilo se, jestli pojedu sám nebo s Mlátilem, nebo nepojedu ani já ani Mlátil. To že jsme nakonec vyrazili na východ je především zásluha světoznámého oddílu KOS.o.s Plzeň a jeho skvělých členů. Když napíšu, že za to děkujeme, tak to vyzní blbě, takže to nenapíšu, ale radši napíšu, že už se těšíme na Velikonoční soustředění&#8230
Cestu a pobyt v Kazachstánu nejde odbýt krátkou zprávou, článkem, to se zkrátka musí rozepsat.
Kapitola I &#8211 Cesta

2.3.08 Neděle, Plzeň

04,00 &#8211 Ondra vstává, snídá, balí věci
06,30 &#8211 Ondra se jde na 30´ proběhnout
7,00 &#8211 Ondra se sprchuje, Jirka vstává
8,15 &#8211 Ondra s Katkou odjíždí k Jirkovi (cestou se zastaví u Věnky) ke společnému dobalení věcí
9,10 &#8211 odjezd od Jirky na Ruzyni &#8211 řídí Ondra
10,20 &#8211 příjezd na Ruzyni. Katka se vrací do Plzně
11,45 &#8211 odlet odložen o hodinu, Katka volá Ondrovi, že už je v Plzni, Ondra volá Kubovi, Jirka volá Verče, Zdena volá Jirkovi
12,45 &#8211 odlet do Moskvy
17,05 &#8211 přílet do Moskvv místního času (o 2 víc)
18,30 – konečně jsme se po vystání několika front dostali k tomu, že chceme do KAZ a nemáme víza. Začíná tranzitní protokol (3 kontroly pasu)
20,30 &#8211 přejíždíme pod dohledem na terminál C (další 2 kontroly)
23,20 &#8211 odjezd k letadlu Air Astana
0,05 &#8211 odlet do Astany (všimněte si, už je pondělí)
6,00 &#8211 přílet do Astany místního času (další 3 hodiny navíc), setkání s výpravou NOR, SWE, SUI, GER, ROM (Ukrajinec jede vlakem a vyjel už v pátek)
7,20 &#8211 udělují nám víza za 70 dolarů
8,30 – odlet do Ust-kamenogorsk
10,30 &#8211 přílet do Ust-kamenogorsk
10,30 &#8211 Ondrovi nepřiletěla taška
10,45 &#8211 vítání výprav místním starostou
11,30 &#8211 odjezd busem do Ridder city
14,30 &#8211 příjezd do Ridder city &#8211 Sinegorje, ,oběd
15,30 &#8211 odjezd busem do Lesnoe &#8211 centrum závodů a naše ubytování
16,30 &#8211 příjezd do Lesnoe &#8211 prezentace, akreditace, ubytování, chaos
18,20 &#8211 Ondra s Jirkou se jdou proběhnout na 30´
19,20 – večeře
21,00 &#8211 místního času jdeme spát, Jirka se ještě osprchoval, Ondra ne, páč nemá ručník
22,40 &#8211 Ondrovi přijela taška



2. a 3. OŽ

5. a 6. dubna pořádáme v Letkově oblastní žebříčky. Poběží se na nové mapě. Více informací na stránkách závodů.



ME LOB – middle

Čau kosové
ani nevím jak dneska začít. Rozhodně se mi nechce popisovat dnešní závod kontrolu po kontrole. ani bych to bez mapy nedokázal. Trať se totiž kroutila jak žížala na rozpáleným betonu a kontrol bylo požehnaně. Bylo to orientačně těžký. I seveřani si &#8222 ztěžovali&#8220 .
Myslím, že jsem udělal jenom jednu chybu (10 sek) a samozřejmě další zářez do místního prašanu. Vycouval jsem z něj sice relativně rychle, ale mapník &#8222 made by Lauič&#8220 byl rázem plnej sněhu. Než jsem to očistil a zase se v mapě našel, tak jsem se úplně, v pohodě stačil na sebe nasrat, dámy prominou. Hlavně jsem téměř po celou dobu závodu čuměl do mapy a měl pocit, že jedu nějak pomalu, odhadoval jsem kolem desítky. Na průjezdu stadionem, asi 4 minuty před cílem, byl docela řev, což mě trochu povzbudilo, ale jelikož řvali jeden přes druhého a ještě k tomu dost neartikulovaně, nerozuměl jsem ani slovo. Od sběrky do cíle jsem nechal v plné parádě vyniknout můj dlouhý ladný skluz podpořen kurevskou silou v prackách.
Z cíle si toho moc nepamatuju, ale když spíkr hlásil, že: sure medal for Czech Republic, začal jsem mít celkem příjemnej pocit. Ba dokonce se dá říct, že jsem byl v tu chvíli šťastnej. Oni tam totiž za mnou přijeli moje Katka, moje mamka, moje švagrová Eva, moje tchyně Anička a Stenly. Takže jsem se hned měl možnost se o radost s nima podělit. A samozřejmě, že to všechno pozoroval starej Wavok a je tam nahoře náležitě hrdej&#8230

Budu končit, jsem nějak naměkko, to taky kvůli vám, protože mi chodí jedna zpráva za druhou a já se těšim až si s váma zase po Plzeňsku zazpívám.

18.1.08, S-Chanf, Švýcarsko, Sud Ondra Vodrážka



ME LOB – long

Čau kosové,
dneska byl na programu ME závod na klasické trati s hromadným startem. Očekávaný čas vítěze u mužů 75 &#8211 80 minut. Obvykle se takové závody jezdí systémem 2 až 3 okruhů s rozfarstovanou tratí. Tady ne. Tady to vypadalo takto: hromadný start 72 mužů, společná 1. kontrola, krátkej motýlek, společný pětikontrolový úsek pro všechny, 2 patnáctimutový okruhy, společnej šestikilometrovém úsek pro všechny, výměna mapy, společná jedna kontrola, krátkej motýlek, a závěrečnej společnej pytel pro všechny stejnej. Cca 47 kontrol.
A teď moje pocity a dojmy: začátek nebyl úplně ideální, na první kontrolu jsem dorazil podle odhadu tak 30., ale z motýlku i přes jednu chybu jsem odjížděl na nějakém 15. &#8211 20. Na společném úseku jsem si držel svoji pozici, ono to bylo celý po čárkách a tam se předjíždět vůbec nevyplácí. V další části (2 okruhy) jsem vůbec neměl přehled jak ne tom jsem, chvilku jsem jel sám, chvilku s Finem, chvilku s Norem, ale chybu jsem neudělal. Na první společný kontrole po těchto okruzích jsem dojel kamaráda Lofgrena (včera vyhrál a před dvěma lety 4krát mistr Evropy), tak jsem si řek, že vcelku dobrý. Dalších 6 kontrol bylo společných, tak jsem ho jistil zezadu a pomalu jsme se přibližovali skupince asi půl minuty před náma. A kdyby ten kokot neudělal chybu, tak jsme na výměnu mapy (po 60 min) dojeli před tou skupinkou. Takhle jsme ji akorát dojeli. Výměna mapy, občerstvení, dostávám informaci, že jedem o 5 až 10. místo. Cítil jsem se v ten moment dobře. Opět krátkej motýlek a první trhlina v dnešním závodě. Ve sjezdu na louce jsem příliš rychlej, nevešel jsem se do zatáčky a házím sněžného tygra č. 1, ztrácím mapu z mapníku, naštěstí jsem ji hned našel, ale než se vyhrabu a zastrčím mapu zpátky &#8211 ztráta 40 sek, skupinka 5 &#8211 10 mi ujela a zařadil jsem se nakonec skupinky 11 &#8211 15. Už nás čeká &#8222 jenom&#8220 poslední pytel, celej po loukách, chvíli po plnej (tam předjíždím dva mátožné Nory a jednoho mátožného Fina) a pak 2 kontoly dost do kopce, stopa úzká, sníh měkký, únava prostupuje celým tělem, neustále chytám špičky lyží do sněhu, následné vytahování stojí spoustu sil. Ke kontrole sjezd a přichází, či spíše přilétá sněžný tygr č. 2. Teď si to představte: Jste těsně před rupnutím, ke stopě necelý 4 metry, při jakémkoliv pokusu o vstání se vám ruce, hůlky boří, berou vás křeče. Když se konečně zvednete, vůbec se nemůže pohybovat dopředu, špičky lyží se vám zabořujou pořád níž a níž, takže s nima musíte vycouvávat a vší silou vytahovat skrz půlmetrovou vrstvu sněhu, takže vás zase chytaj křeče. A během toho boje vás míjí dva mátožní Norové, jeden mátožnej Fin, nějakej Rus, Švýcaři, Švéd, Lauič a další 2 mátožní Norové, možná ještě někdo, čímž jsem klesl asi na 20. místo. Další kontrola opět do kopce, Přemýšlím jak se tam dostanu, ale nic nevymyslím. Vyškrábu v mých naposilovaných tricákách ještě trochu sil a dokážu to, nicméně nezabráním Švédovi a Finovi (co byl včera 2.) aby mě neodsunuli o další 2 fleky. Opět sjezd a ostrá pravá, zkouším plužit, ale jednak v nohách nemám brzdící sílu a jednak mě berou křeče, takže už asi tušíte co bude následovat. Ano vážení přátelé, potřetí se vrhám po hlavě do nádherně měkké, ale hluboké sněhové duchny, tentokrát salto vpřed dokončuji dotažené až na záda, s výhledem do údolí, na cílovou arénu, hlášení spíkra slyším zcela zřetelně. Asi 15 sekund jen tak ležím, zkouším se pohnout, ale nejde to. Od stopy jsem tentokrát 3 metry, ale do kopce. Nevím jak, ale nějak jsem se na ni doplácal, když kolem mě prosvištěl ten nejmátožnější Nor. Jsem zdeptán, unaven. Jsem hrozně unaven a hrozně zdeptán. Do cíle zbývá 1 kontrola a sběrka. Už neupadnu (nejsem dřevák), 300 m před sběrkou se otáčím, HA Rusák dvacet metrů za mnou, 100 metrů před sběrkou se otáčím, HA HA dva rusáci 10 metrů za mnou, sběrku razím těsně před nima a ve finiši mě nějaká vnitřní síla žene neuvěřitelnou rychlostí do cíle a po ukázkovém telemarku už mě nikdo nepředjede. 24. místo. Pak jsem si lehnul. Trochu to studilo, ale bylo to celkem příjemné. Ležel jsem asi dvě minuty, už to studilo trochu víc, ale pořád to bylo příjemné. Možná bych tam ležel ještě teď, ale přišel Kiril Veselov, to je Rus, bydlí v Rusku, v zemi, kterou jak už jste si všimli nemám moc rád. A ten, přesto že jsem ho porazil, ke mně došel, chytnul mě, zvednul mě, probudil mě a doved mě k ionťáku a šel pryč. Možná v tom Rusku jsou i dobří lidé.

Teď je 17,22 ležím v betli a končím s psaním této zprávy (při které mě chytla křeč pouze jednou). Zase jsem o něco zkušenější, ale jedno vím jistě. Byl to těžkej arbajt.
16.1.08, S-Chanf, Švýcarsko, Sud Ondra Vodrážka



ME LOB – sprint

Čau kosové,
jednadvacet, dvaadvacet, třiadvacet! A je po medaili. Ale zase dovezu brambory a ty se prej hodí ke všemu. Kdybych to měl nějak seriozne zhodnotit, tak jsem vcelku spokojenej ale zároveň maličko rozzzzladěnej, dalo by se říct.
Ještě jsem neviděl celkový mezičasy, ale já tam nechal 20 sekund. NO, ale vo tom to je, že. Ale pozor, porazil jsem všechny Rusáky. To jsou ti co bydlí v Rusku, to je taková ta země, kde jsou k sobě všichni nesmírně tolerantní a vychází vám ve všem vstříc, ale o tom jsem psal už loni, pamatuje? Taky bych chtěl poděkovat vám všem kteří mi držíte palce a posíláte povzbuzující a blahopřejné zprávy. (moje Katka, Kubíček a Lochnes) Ale zřejmě ještě čekáte na nějakej lepší výsledeček. No, já se vám nedivim. Počkejte do zítra.

15.1.08, S – Chanf, Švýcarsko. Sud Ondra Vodrážka

Více info o výsledcích je na webu repre a taky na webu ME.



Silvestr na Gerlovce

Na silvestra se závodilo a né že né. Na perfektně upravených stopách se v klasické technice popasovali mezi sebou kosice a kosácí a taky zbloudilí koloběžkáří. Centrum na Gerlovce, teplota -3, slunce, jasno, diváků bezpočet….
….to bylo tak,
ona sela mák
on byl eisenboňák.
A když jel kolem vlak
tak sebou (jí ho tam) flák
pak ho trafil šlak.